Jan Braum, osobní stránky
 Úvod . České Budějovice . Novohradsko . Chalupaření . Literatura faktu . Bonsai . Podzemí 
Jeff Lynne    Jeff Lynne
Velká hudební osobnost světové rockové scény - éra 60. až 90. let

Lynnova tvorba :

(viz též Jeff Lynne - přehled tvorby)

The Idle Race
The Move
Electric Light Orchestra
Armchair Theatre (1990)
Electric Dreams (1984)
Traveling Wilburys
Jeff Lynne & Tom Petty - "Full Moon Fever"
Jeff Lynne & Roy Orbison - "Mystery Girl"
Jeff Lynne & George Harrison - "Cloud Nine"
Jeff Lynne & The Beatles - "The Beatles Anthology"
Jeff Lynne & Paul McCartney - "Flaming Pie"

Biografie ...

The Chads, Jeff zcela vpravo hraje leads-guitar Mladý Jeff Lynne z Birminghamu byl již od školních let ovlivňován takovými umělci, jako byli Roy Orbison, Del Shannon a samozřejmě The Beatles. Všechen svůj zájem soustřeďoval na hudbu.

Úplně poprvé hrál Jeff asi jeden rok s kapelou nazývanou "The Chads" (1965 - 66). The Chads byla pětičlená skupina soustředěná především na Blues. Zde se poprvé projevil jako nadaný muzikant - s Chads nahrál své první čtyři písničky, které ovšem nikdy neopustily birminghamskou hudební scénu.

The Nightsriders - Jeff u piana Poté co dostudoval, hrál na kytaru ještě ve dvou místních kapelách (The Chantelles a The Andycaps) a stále hledal šanci jak se stát profesionálem. V roce 1966, když mu bylo 19, opusti The Chads a začal hrát s místní kapelou "The Nightriders", která hledala dobrého kytaristu. Starší zkušené členy kapely šokoval svou vynikající kytarovou technikou a ukázalo se, že je také výborným zpěvákem a skladatelem.

Idle Race Kapela následně změnila jméno na "The Idle Race" a mladičký Jeff se stal jejím "frontmanem". Napsal většinu písní a stal se producentem jejich druhého LP. Kapela za působení Jeffa Lynna vydala dvě alba: "The Birthday Party" (1968) a "Idle Race" (1969) a také několik písní, které ovšem nikdy neměli takový úspěch, o jaký usilovali.

The Move V roce 1970 Jeff kapelu opustil a na přání svého přítele Roye Wooda začal hrát s jeho kapelou The Move, později velmi populární a úspěšnou kapelou Británie. Roy Wood získal Jeffa k účasti na novém projektu nazvaném The Electric Light Orchestra. Jejich přáním bylo sestavit 10-ti členný soubor s celly, houslemi, lesními rohy a hrát symfonický rock. Trvalo jim téměř dva roky uskutečnit své plány a přetvořit kapelu The Move na The Electric Light Orchestra. Od jejich prvního veřejného vyhlášení v květnu 1970 nevydali však žádné debutové album až do prosince 1971.

The Move Ve zmíněné době stále nahrávali a vystupovali jako "The Move" - potřebovali vydělat peníze na nový projekt. Ještě předtím, než kapela The Move zanikla, vydali dvě nová alba: "Looking on" (1970) a "Message From The Country" (1971) a pár poměrně úspěšných singlů.

Týden po vydání prvního singlu ELO "10538 Overture" v červnu 1972, Roy opustil kapelu.
"Opustil jsem ELO částečně proto, že pozornost byla zaměřena především na mne a ne na kapelu jako celek a částečně proto, abych zachránil přátelství mezi mnou a Jeffem. Došlo to tak daleko, že jsme si neměli téměř co říct a já to nemohl unést."


A tak se Jeff stal leaderem a také skladatelem kapely. Následovalo několik turné po Spojených Státech, rvní se konalo v Kalifornii v červnu 1973. Kapela byla přijata skvěle. Publikum šílelo a tak ELO šňůru koncertů prodloužili. Největší úspěch mělo později v roce 1977 turné s názvem "Out Of The Blue". Navzdory všem koncertním úspěchům, Jeff odmítal dál jezdit na turné:
"Raději nahrávám desky, než jezdím po turné. Jsem zvyklý hrávat v klubech a barech. Když stojím na velkém pódiu a kolem mě je 20 000 lidí a všechno to zařízení, necítím se dobře. Nepřipadá mi to tak zábavné. Písně mají pokaždé jiný zvuk. Nemůžu se do toho dostat. A veliký prostor totálně ničí zvuk."


Zatímco první tři alba "No Answer" (1971), "Electric Light Orchestra II" (1972) a "On The Third Day" (1973) byla poněkud experimentální a zdálo se, že postrádají správný směr a styl, čtvrté album - "Eldorado" (1974), které vzniklo především díky spolupráci dirigenta Luise Clarka, určilo ten správný zvuk a směr kapely.
"Vždy jsem toužil po velkém zvuku, tak jsem použil 40-ti členný orchestr a složil pro něj texty."
Desku pojmenovali "A Symphony By The Electric Light Orchestra".
Lynn:
"Slyšet hrát všechny ty chlapy a jejich nástroje bylo vzrušující. To je ta cesta, kterou jsem chtěl svou skupinu vést, to je ten pravý zvuk, o který jsem vždy usiloval. Teprve teď zní ELO tak, jak má."


V roce 1975 vydali album "Face The Music" a Jeff mohl slavit celosvětový úspěch se singlem "Evil Woman".

A další úspěchy přicházely.

Album "A New World Record" (1976) se umístilo na žebříčku americké hitparády Top 40. Ještě nikdy předtím nebylo prodáno tolik výlisků od jednoho LP, ještě nikdy se nestalo tolik singlů z jednoho LP světovými hity! Skladby "Livin Thing", "Rockaria" a "Telephone Line" obsadily všechny nejvyšší příčky hitparádových žebříčků po celém světě a postaraly se o to, že rok 1976 se stal rokem "ELO". Na samém vrcholu setrvalo téměř rok, prakticky do vydání dalšího vysoce úspěšného dvoualba "Out Of The Blue" (1977) - alba, které vyneslo ELO na vrchol slávy. (Původně se album mělo jmenovat "Out Of This World", ale název se příliš podobal svému předchůdci a tak Lynne album přejmenoval.

V Anglii se drželo album "Out Of The Blue" na žebříčku závratných 108 týdnů! Tituly jako "Turn To Stone", "Mr. Blue Sky", "Sweet Talking Woman" a "Wild West Hero" dobyly žebříčky na celém světě.

Světové turné s názvem alba "Out Of The Blue", bylo snad nejúspěšnějším turné. Hawaii, USA, Německo, Anglie. K tomu přispěla neuvěřitelně vydařená vystoupení na jevišti, když jeviště bylo pojato jako obrovská vesmírná loď a celkový dojem byl umocněn pomocí perfektně sladěných světelných efektů se světly a lasery (použití laserových efektů na jevišti bylo světovou premierou).

Lynne vysvětluje:
"Obvykle jsem měl všechny texty napsané ještě předtím, než jsme šli do studia. Vzal jsem všechny texty do zkušebny a tam jsme se je učili. Nikdy jsem nezpíval dřív, než byly všechny nástroje hotové. Naučili jsme se všechny stopy, šli do studia a byli tam několik dní. Pak jsem hrál na kytaru nebo na všechno možné, dělal vokály a pak možná sbor."

Hudební géniové, jako Lynne, mají často podivný způsob psaní textů.
"Měl jsem pokaždé melodii v hlavě, ale nikdy jsem nedovedl říct, co to přesně je. Pro každého to byla vždy záhada. Měl jsem hlavu plnou stop a zvuků pro orchestr, sbor, kapelu, všechno - skvělý, obrovský zvuk a žádná slova. Ty jsem většinou psal v posledních pár minutách. Napsal jsem slova buď den předem anebo jsem taky strávil týden psaním a zpíváním."

V roce 1979 dal Lynne světu album "Discovery", které se stalo nejúspěšnějším světovým albem, albem číslo 1 a přineslo také platinum.

Ten samý rok, ale později, dostal Lynne nabídku napsat soundtrack k filmu "Xanadu", ve kterém hrála ženská hvězda 70. let Olivia Newton-John. Ačkoli film publikum nezaujal, byl ostře kritizován a stal se mega-propadákem, soundtrack "Xanadu" (1980) byl extrémně úspěšný a přinesl ELO další platinové album (vlastně jen půlku: Olivia Newton-John se na soundtracku také podílela). Xanadu Nazpívala 3 hity, včetně hlavního, ke kterému dělala vokály a který se stal prvním a jediným hitem č. 1 "ELO" ve Spojeném Království. Navzdory komerčnímu úspěchu, Jeff vzal neúspěch filmu velmi vážně a přestal se o film zajímat.

Ačkoli Electric Light Orchestra byl vždy hlavní Lynneův zájem, pokoušel se také o několik sólových věcí a produkovat jiné umělce. Jeho prvním projektem byly dva songy, kterými přispěl k soundtracku "All This And World War Two" (1976), coververze písně "Nowhere Man" od The Beatles a "With A Little Help From My Friends", dále jeho singl "Doin´ That Crazy Thing" (1977), který nebyl moc úspěšný. V roce 1984 přispěl dvěma songy k dalšímu soundtracku "Electric Dreams": Video - které bylo vydáno také jako singl a "Let It Run". Mezi prvními umělci, které Jeff produkoval zatímco byl stále s ELO, byli Del Shannon (1974/75), Jasper Carrot - "Funky Moped" (1975) a Dave Edmunds, jehož alba "Information" (1983) a "Riff Raff" (1984) obsahují některé věci od Lynna. Kromě toho Jeff Lynne také napsal několik písní pro známé hvězdy, takové jako Helen Reddy - "Poor Little Fool" (1978), The Everly Brothers - "The Story Of Me" (1984) a Agnetha Faltskog - "One Way Love" (1985).

V 80. letech vydali ELO další tři nová alba: "Time" (1981), "Secret Messages" (1983) a "Balance Of Power" (1986). Žádné z nich ale němělo takový úspěch jako alba z let 70.

Lynne mluví o těchto deskách upřímně:
"Postrádají inspiraci, protože ani já jsem žádnou neměl. Myslel jsem, že budu mít náladu pro tu další desku a v té době jsem myslel, že jsem ji měl. Ale teď, když to poslouchám, vím, že to není pravda. Byl jsem v jakémsi "zámotku" bez jakéhokoliv stylu. Začal jsem přemýšlet, jaké by to bylo pracovat s ostatními lidmi. Natočil jsem poslední album a nechal jsem toho. Byl jsem volný."

V roce 1986, po dobročinné štaci v Birminghamu a poslední štaci ve Wembley Stadium a několika show v Německu, Jeff Lynne definitivně ztratil zájem a rozpustil kapelu. Pak pomáhal při zakládání kapel, při vstupu na sólovou dráhu, se skládáním, nahráváním a produkcí některým rockovým hvězdám jako byli např.: George Harrison ("Cloud Nine", 1987), Roy Orbison ("Mystery Girl", 1989 a "King Of Hearts", 1992), Tom Petty ("Full Moon Fever", 1989 a "Into The Great Wide Open", 1991) a Del Shannon ("Rock On!", 1991). Další - Randy Newman, Duane Eddy, Brian Wilson, Ringo Starr, Joe Cocker, Dave Morgan, Hank Marvin, Miss B. Haven, Julianna Raye, Tom Jones.

V roce 1988 se stali společně Jeff Lynne, George Harrison, Tom Petty, Bob Dylan a Roy Orbison zakladateli all star super skupiny The Traveling Wilburys. Vydali dvě alba, první velice úspěšné a kritikou proslavené "Vol. 1" (1988) a druhé málo prodávané "Vol. 3" (1990). Když mu jeho nahrávací společnost Warner Bros nabídla možnost vydat sólové album, přišel s projektem "Armchair Theatre" (1990). Toto album ale nikdy nebylo moc úspěšné a jeho první singl "Every Little Thing" byl jenom "malý" šlágr.

Na přelomu let 1994 a 1995 si uskutečnil svůj životní sen, šel ve stopách George Martina, produkoval své idoly - The Beatles. Pracoval na dvou songách pro jejich projekt "Beatles Anthology" - píseň "Free As A Bird" a "Real Love". Následně Paul McCartney požádal Lynna, aby mu pomohl s jeho dalším sólo albem "Flaming Pie" (1997). V květnu 1996 Jeff Lynne přijal cenu Ivora Novella za vynikající práci a příspěvky britské hudební scéně.

Vydaná alba:

Kromě své muzikantské činnosti (hra na hudební nástroje, zpěv, skládání hudby a textů písní, arranžmá, vydavatelství) v kapelách Idle Race, The Move a Electric Light Orchestra zaměřil Jeff Lynne svou uměleckou činnost rovněž na vlastní sólovou tvorbu a spolupráci s řadou předních umělců a hvězd POP-music, zejména se splnil jeho dávný sen spolupracovat s Beatles a stát se producentem jejich hudby. O tom v přehledu na Jeff Lynne Reference Page.

Birmingham Main
   
E-mail
janbraum@volny.cz