Jan Braum, osobní stránky
 České Budějovice - Novohradsko - Chalupaření - Literatura faktu - Bonsai - Podzemí - Swing - Rocková muzika 

Pohoří na Šumavě


Pohoří - z historie:

Pohoří na Šumavě Pohoří na Šumavě - ves založena kolem r. 1700 (zmiňována již v 16. stol.) v sousedství skelných hutí patřila k Novohradskému panství a proslula po domácku malovanými obrázky na skle s náboženskými motivy (obdobně jako v rakouském Sandlu a v dalších obcích této oblasti). Obyvatelé Pohoří se zabývali převážně prací v lese a zemědělstvím, ale též prací ve skelných hutích v okolí a řadou dalších profesí. V letech 1783-91 zde byl na místě provizorní dřevěné kaple z r. 1779 vystavěn v pozdně barokním stylu farní kostel sv. Panny Marie Dobré rady. V r. 1790 byl Pohoří udělen statut města se znakem, kde v modrém štítě na zeleném trávníku je stromový pahýl se dvěma zelenými větvemi; pravá obloukem nahoru, levá krátká se sedící sovou; po pravé straně na trávníku skleněný pohár.

V r. 1717 zde byl založen panský pivovar, lihopalna a hamr, od r. 1887 byla v Pohoří založena pošta s telegrafem a veřejným telefonem. Podle sčítání obyvatelstva z roku 1890 patřilo k Pohoří 186 domů se 1323 obyvateli (1077 Němců a 246 Čechů). Na seznamu živností z r 1923 se objevují následující profese: čtyři obchodníci se smíšeným zbožím, obchod s chlebem, cukrářství, dva obchody s galanterním zbožím, obchod s hračkami, dvě trafiky, hodinářství, dva hokynáři, dva obchodníci s dobytkem, dva truhláři, zedník, kolář, kovář, mlynář, dva obuvníci, dva krejčí, dva řezníci, pekař, porodní bába, osm hostinců a výčep lihovin, doprava osob a úvěrní společenstvo pro Pohoří a okolí.

Pohoří po válce

Pro Pohoří se stalo osudným, že leží v těsné blízkostio hranic. Po skončení druhé světové války byli v r. 1946 odsunuti všichni Němci a dosídlení obce českým obyvatelstvem se už nikdy nepodařilo. Následovalo postupné bourání vydrancovaných, opuštěných a chátrajících domů. V roce 1955 zde stálo již jen 23 domů se 72 trvalými obyvateli. Ještě v 70. létech Pohoří žilo, ale jeho osudem byla bezprostřední blízkost státní hranice s Rakouskem.... V době "Husákovy normalizace" bylo nepřístupné hraniční pásmo rozšířeno hluboko do vnitrozemí a Pohoří jako sídlo lidí zaniklo úplně. Po roce 1978 bylo již zcela neobydleno a hluboko v hraničním pásmu za ostnatými dráty byla většina dosud zbylých domů vojskem rozbořena.

   


Srovnání, jak vypadalo Pohoří ještě v r. 1952 a jak v roce 2010, nám poskytnou letecké mapy.... (Kliknutím se dají zvětšit):

Rok 1952      Rok 2010

 


Na dokreslení zde uvádím svědectví očitého svědka, člověka, který na vlastní kůži prožil toto nešťasné období jako pohraničník přímo "na čáře".....:

Zo zaujmom som si prezrel vašu stránku o mestečku Pohori Na Šumave.
Zostalo mi v pameti, hoci je to už vela rokov. Ja som v rokoch 1974 v decembri tam prišiel ako pohraničnik a bol som šokovaný z toho, že ako je možné, že sú tolké domy prázdné! Vtedy boli celkom zachovalé viaceré domy. Bol tam vtedy iba jeden obyvatel, bol to slovenský cigán s manželkou. My vojaci sme ho menovali Bertold, Menoval sa Berky. Mal dve auta a vozil seno pre lesnu zver a nam zase tajne pivo, ktoré zo ziskom predával. Každy druhý rok býval v inom dome.
Rok pred našim ročníkom tam fungovala aj hospoda. Ale sa zastrelil pre nestastnú lásku jeden opitý pohraničník, tak na rozkaz velitelstva z Budějovic krčmu zatvorili. Velitelom roty, ktorá stála na samom konci mestečka, bol vtedy kapitán Václav Milsimr.
Raz som bol v kostole sám, ked som mal slúžbu na Šancích. To som púšťal za dráty automobily s lesníkmi a pred koncom slúžby som v kostole došiel až do veže, vedel som, že asi dlho kostol nevydrží, ale spomínam si, že práve preto som začal opravovat diery v krytine. Kostol, ako si dobre spomínam, bol pokrytý Eternitom, tj. azbestovocementovou krytinou. Asi desat dier som vtedy opravil na tom kostole v dolnej časti strechy, kde tieklo na drevo, ktoré tvorilo konstrukciu strechy. A tak smele možem povedat, že som oddialil ten jeho nešťastný osud. Vo veži som sa podpísal, aj celu adresu som tam napísal. Schodisko na chorus bolo už vtedy rozpadnuté a zhnilé. V strede kostolnej lode boli poukladané okresané tramy. Niektori vojaci chodili tam na potrebu. A cvičili sme vo vnútry aj psov, ked pršalo.
Na vrcholku veže bol kríž zdobený platkami zlata. Raz sa jeden dostojnik na vianoce opil a gulometom strielal na ten kríž, ale ho netrafil, iba plech prestrelil. Potom strielal aj na pile v Leopoldove do oken. Odsúdili ho a zbavili vojenskej hodnosti.
Ja som veriaci človek a mal som úctu k sakralnym veciam, aj vtedy aj dnes. Dakujem Vám za Váš postoj, s ktorým sa stotožňujem. Do civilu som odchádzal v jeseni v roku 1976 a potom som sa dozvedel, že draty posunuli až ku Pohorskej Vsi. To sice ma neprekvapilo, pretože kpt. Milsimr to avizoval už vtedy. Nemam potuchy, kde ten človek skončil. Spomínam si, že bol zarytý antikresťan. Ja pochádzam z Oravy, ale už 26 rokov bývam v Preselanoch blízko Nitry na Slovensku.
Zrútenie veže kostola na druhý den dávali aj v televizii prvého júna. Bol som prekvapený, že ako dlho vydržal.
Zostavam s pozdravom Nech sa Vam dari.
Eugen Kralčak, Preselany okres Topolcany



   


Pohoří po "sametové revoluci"

Pohled na Pohoří od západu Po "sametové revoluci" bylo toto krásné místo (či spíše obraz zkázy) znovu zpřístupněno lidem. Z minulosti zde zůstalo v troskách několik domů a opuštěný, zdevastovaný, ale stále dominantní kostel sv. Panny Marie Dobré rady. Z interiéru z konce 18. stol. se nedochovalo zhola nic, vytrhána byla dokonce i kamenná podlaha a zbyly pouze holé zdi a místo oltáře pak byl vztyčen dřevěný kříž. Hraniční pásma byla zrušena, ostnatý drát odstraněn, vrátí se sem po 40 letech opět život?

Pak ale přišel onen nešťastný 30. květen 1999....
Psáno den po katastrofě, která se udála v neděli 30. května 1999 kolem páté hodiny ranní:
Kostel sv. Panny Marie Dobré rady se zřítil!

Popraskané a staticky značně narušené zdivo kostela zřejmě nevydrželo vlastní váhu a přední část kostela spolu s věží a střechou se po nočním dešti zřítila. Těsně před zahájením rekonstrukce! Věž, která byla malebnou dominantou zdejší krajiny, již nikdo nespatří, již neexistuje. Roplynuly se tak naděje na postupné opravy kostela a jeho záchranu jako památky na bývalé obyvatele Pohoří a zdejšího kraje, kteří byli odsunuti po druhé světové válce.

Naplnil se tak osud této významné památky z konce 18. století právě v době, kdy zde má být o nastávajícím víkendu otevřen příležitostný hraniční přechod. Návštěvníci převážně z Rakouska, navštěvující dnes skromně upravený hřbitov pod kostelem, budou šokováni.

Koho vinit? Církev, v jejímž vlastnictví jsou stovky podobných opuštěných kostelů a která marně shání peníze na jejich opravy? Snad německé a rakouské vysídlence, kteří včas nepřispěli svými penězi na opravu jako na jiné "šťastnější" kostely? Kořeny této tragedie je třeba hledat jinde. Pro kdysi prosperující městečko se jeho poloha při hranicích opravdu stala osudnou. Odsun německého obyvatelstva, další postupné vylidnění a po roce l964 neprodyšné uzavření za dráty v hraničním pásmu zničilo zdejší život. Co nezničili vandalové vojenských pohraničních posádek, vykonal zub času po nekonečně dlouhou dobu chátrání za vlády komunistů, nemajících ve jménu své ideologie úctu k lidem, ani hodnotám.


Pohoří po roce 2000

Volání po obnovení obce a navrácení života do tohoto kraje je zatím marné. Dnes zde stojí v rozvalinách dva původní domy, zřícený kostel sv. Panny Marie Dobré rady (viz obrázky) a boudy pohraniční policie na cestě k hranicím.... Ale přece - obnovený hřbitov, kterému se snaží převážně rakouští pozůstalí vrátit opět důstojnou podobu, a první, nově postavený domek jsou novou nadějí. Místo se nabízí ke zřízení hraničního přechodu (alespoň pro turistiku). Zájem Rakušanů tady je, bývalí odsunutí občané, či spíše dnes již jejich potomci, se sem vrací navštívit místa svých předků, pochovaných na zmíněném hřbitově.

Vrátí se sem opět nový život? Budou rodinu Klesalových, která se chce stát prvními novými stálými obyvateli Pohoří, následovat další, aby tak začali psát novou historii tohoto překrásného kouta nejjižnější části naší republiky? Jak dlouho může trvat, než Pohoří dosáhne úrovně a krásy třeba takového Sandlu, který je odtud co by kamenem dohodil, ale na opačné straně hranice? Jeďte se tam podívat, srovnávejte a suďte!

Vždy, když překračuji státní hranici vnucuje se mi srovnání dvou našich sousedních zemí se zeměmi z pohádky O pyšné princezně - zemí krále Miroslava a naším Půlnočním královstvím (zpívat už máme opět povoleno, ale....)

Pár fotografií z dnešního Pohoří:

Bývalá hlavní třída, zatím bez života, červená střecha vpravo je první nově postavený dům Bývalý fara, jak dlouho přežije? Kostel sv. Panny Marie Dobré rady, 5 let po zřícení

Kostel sv. Panny Marie Dobré rady, 5 let po zřícení Poslední mohykán Nová naděje: zahájena stavba dalšího domku

Pohoří dnes (2008)

Po vstupu do Schengenského prostoru nastává obrat pro obnovení obce i navrácení života do tohoto kraje. V rozvalinách sice zůstává zřícený kostel sv. Panny Marie Dobré rady, ale zmizely boudy pohraniční policie a další zříceniny. K prvnímu, nově postavenému domku přibyly další (viz obrázky). Parkoviětě je plné aut a čím dál víc lidí přichází obdivovat krásu tohoto kraje. Hraničním přechodem, který již nikdo nehlídá, proudí turisté oběma směry pěšky a na kolech. Z Pohorské Vsi až do Leopoldova dostala silnice zbrusu nový povrch a opraveny byly i dva úseky silnice, zřícené při povodních. Věřme, že se najdou peníze, aby mohl být opraven i úsek silnice mezi Leopoldovem a Pohořím, který je v zoufalém stavu...

Pár fotografií z dnešního Pohoří:

První nový dům v Pohoří Další nový dům Hlavní třída Pohoří

Pohled z cesty k hranicím


   

E-mail
janbraum@volny.cz